V neděli 24.1.2016 jsme odjeli vlakem z Nezamyslic směrem k Jeseníkům. Naším cílem byla vesnice Hynčice pod Sušinou s lyžařským areálem Kraličák. Ubytování bylo pro potřeby LVK nadstandardní a pokoje svým vybavením poskytovaly maximální pohodlí. Žáci měli k dispozici koupelnu na každém pokoji, a dokonce „bohužel“ také televizi. Výcvik jsme zahájili vycházkou po okolí. Někteří museli využít maximálních fyzických rezerv ke zdolání této 2km dlouhé „turistiky“ a já se děsil, jak přežijí zbytek výcviku. Na večer přijal pozvání náčelník horské služby. Nejenže seznámil žáky s bezpečností a chováním na svahu, ale také představil vzácnou faunu a florou této oblasti. Dále nám popsal činnost a zajímavou historii horské služby.
V pondělí jsme již zahájili ostrým výcvikem. Cesta k hornímu vleku s mírnější sjezdovkou mi trvala 20 minut… nejpomalejším 2 hodiny. V hlavě se mi honilo, že příští lyžařský kurz uděláme jen virtuálně někde na playstationu. L Na tuto situaci bylo nutné reagovat. Ve zbytku času jsme dokázali nemožné a odpoledne vyjela většina žáků od spodního vleku. Před mnohými stála další výzva. Abychom se dostali na výcvikovou sjezdovku, museli jsme sjet nepatrně náročnější úsek. S pokynem: „Když musíš, tak musíš!“, jsme všichni zvládli první opravdový sjezd. Dole jsem pozoroval, jak doteď malé, třesoucí se dušičky poporostli prvními střípky vítězství. Na hotelu jsme si báječně užili regeneraci v bazénu a večerní program byl plný smíchu. Pro jednu z nás byla ovšem největším zážitkem jízda sanitkou do nemocnice v Šumperku. Bohužel i to ke sportu někdy patří. No a my byli rádi, že nakonec nešlo o nic vážného.
V úterý jsme výrazně pokročili v ovládání lyží, v jejich zatížení a jízdě v pluhu. Postoj se postupně stával jistější a výcvik nabýval na efektivitě. Odpoledne jsme opět odpočívali v bazénu a večer strávili u společenských her. Ten den ale večerka přišla většině vhod. Únava se stupňovala, a tak byl spánek velmi vítanou aktivitou na všech pokojích.
Třetí den bývá kritický…, tělo je unavené a každý pád je o to rizikovější. My jsme ale statečně vyrazili na svah a v 9:00 otevírali sjezdovky. Na závěr třetího výcvikového dne jsme se vydali na opačnou stranu kopce. Zážitkem byla nejen jízda na nové sjezdovce, která podle žáků byla červená jen proto, že vlekařům došla černá, ale hlavně jízda lanovkou. Večer jsme již celkem ztuhlé svalstvo rozhýbali v rytmu disca. Finální večírek jsme si užili společně se žáky jedné školy z Prostějova, kteří byli celý týden na hotelu s námi.
Čtvrteční dopolední lyžování jsme již absolvovali v duchu volných jízd a soutěží. Nafotili jsme mnoho selfie a natočili několik videí. Hory se s námi loučily deštěm. Pravděpodobně jim, stejně jako nám, bylo líto, že už končíme.
Na závěr bych rád poděkoval vedení školy za povolení lyžařského výcvikového kurzu a maximální podporu při jeho plánování i realizaci. Žákům děkuji za vynaložené úsilí při plnění cílů výcviku, který nám počasí a sněhové podmínky rozhodně neusnadnily, a za téměř bezproblémové chování na hotelu i mimo něj. Můj největší dík ovšem patří realizačnímu týmu, kolegyním Dáše Halašové a Emilce Čecháčkové. Odpovědnost, kterou s touto funkcí přijaly, je nedocenitelná. Poděkování také patří panu Moravcovi za převoz všech lyží a batohů z Nezamyslic až na chatu a zpět.
Za vydařený LVK 2016 všem zúčastněným děkuji.
Sportu Zdar! Jan Baše
